Jednoduchá platba

Knihy z nabídky knihkupectví a vydavatelství Šuplík.cz můžete objednat a koupit jednoduše, pouhým odesláním SMS.

Stav Objednávky

Ověřte si, v jakém stavu je vaše SMS objednávka.

Autoři knih

Lucie Asenová

Jako mladá dívka a žena jsem nikdy nesnila o manželství. O to méně o rozvodu. Asi proto jsem ani na jedno nebyla připravená. Co mě ale zasáhlo nejvíc, byla rozbitá duše mého syna. Roky jsem se trápila výčitkami za způsobenou bolest a zmatky z jeho pocitu ztráty a bezpečí. Stále jsem si představovala, na co myslí, a pátrala po snech, které ho dlouho po odchodu otce vyháněly v noci z postele. Proto jsem se rozhodla za nás za oba napsat příběh naší rodiny, abych dodala odvahu všem rodičům a dětem, kteří prochází touto těžkou životní zkouškou.

Alena Baďurová

Alena J. Baďurová ( nar. 1949 ) bydlí v Blansku a do své sbírky prózy, básní a rýmovánek vložila své celoživotní postřehy a zkušenosti.

Dája Benešová

Dája Benešová

(*15. 1. 1953) žije a pracuje v Třebíči 1972 maturita na gymnáziu v Novém Městě na Moravě 1977 promoce na UJEP Brno (nynější Masarykova univerzita), obor odborná matematika 1983 doktorát z teoretické kybernetiky a teorie systémů, titul RNDr. 1997 dokončuje doplňující studium pedagogiky 2003 dokončuje rozšiřující studium anglického jazyka 2006 udělení evropské jazykové ceny Label, ocenění Evropský učitel jazyků roku Věnuje se výtvarné a literární činnosti. Vytváří objekty doplněné texty. Píše básně a prózu. V letech 2015 a 2016 publikovala na literárním webu Litweb. Dosud vydala knihy Magické portréty Vladimíra Lavického (1998) a Dětství není jen tak (2016). V roce 2015 vystavovala spolu s fotografkou Mirkou Hedbávnou ve Fabrice ve Svitavách, v roce 2016 měla samostatnou výstavu v galerii Chodba v Třebíči.

Petra Benešová

Petra Benešová

Miluji FANTAZII. Už jako malou holku mě bavilo vymýšlet si příběhy - třeba před spaním. V létě jsem měla kousek od babiččiny chalupy "svůj psací strom", na který jsem si vylezla, usadila se a uprostřed přírody, nikým nerušena - psala. Co ještě miluji? Rozhodně kočky. Mám samozřejmě ráda i další zvířata, ale kočky prostě vedou. Možná proto, že jsou tak své. Prostě vím, že když si ke mně přijde moje kočička pro pohlazení - tak jen proto, že to sama chce - a to mi vyhovuje. Ráda mám také přírodu, klid a v neposlední řadě tanec, který je v podstatě také součástí fantazie. Ne, že bych se mu nějak aktivně věnovala, ale ráda si zatančím, když je příležitost. To jsem zkrátka já - věčný snílek a romantik.

Renata Bicencová

Renata Bicencová

Renata Bicencová (1969) se narodila v Karlových Varech, kde vystudovala stavební průmyslovku, věnovala se stavařině, dřevařině, později i ekonomii a obchodu. Už na střední škole psala různé scénáře, pásma do rozhlasu. Nyní má s kamarádkou obchod v Jindřichově Hradci. Moc ráda cestuje a má bujnou fantazii. Přátelé o ní tvrdí, že žije souběžně několik životů. A všechno co dělá, dělá ráda.

Ivana "Pyry" Červinková

Ivana "Pyry" Červinková (*1989) je studentkou Masarykovy univerzity v Brně a ve volném čase se kromě psaní a výtvarné činnosti zabývá hlavně studiem finštiny. Den, kdy jsme ztratili Ikeru je její literární prvotinou.

Jaroslav Ďásek

Jaroslav Ďásek je student, bydlí nedaleko Brna a o své básnické sbírce řekl: "Těch pár příběhů co píše život sám, zabalených do nejasných vět, tou trochou inspirace kterou mám, se snažím popsat celý svět".

Milena Mária Doušková

Milena Mária Doušková

Milena Mária Doušková se narodila ve znamení býka, v noci,kdy se čarodějnice slétají na Petrovy kameny.
Sbírka "Spoutaná" vznikla v nejtěžších chvílích jejího života, kdy do něj vstoupila nemoc zvaná "Deprese".
Záchranu vlastního já našla v psaní, kde se pokusila vyjádřit své jinak docela nesdělitelné pocity.

Naděžda Hamanová

Naďa Hamanová se narodila v roce 1959. Povoláním je zdravotní sestra. Nejdříve pracovala v jeslích, později mnoho let jako sestřička na poliklinice.
Má tři děti a tři vnoučátka. V současné době pracuje jako vedoucí Pečovatelské služby v městečku pod hradem Pecka, kde žil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.
Psaní je jeden z jejích velkých koníčků. Začala s psaním pohádek a povídek už před mnoha lety.

Také velice ráda fotografuje a natáčí na kameru vše, co se týká historie městečka Pecky.
V roce 2004 tak vznikl za pomoci jejich přátel dvouhodinový film "Pecka a její život".
Je v něm zachycen hrad, celé městečko Pecka i jeho okolí a také výstava starých fotografií a historických dokumentů, kterou autorka uskutečnila pod stejným názvem.

Karla Hanušová

Karla Hanušová

Narozená v Brně, vyrůstala a většinu života žila v Jundrově u Brna, kde taky vychodila místní základní školu. Ke studiu na umělecké průmyslovce nebyla přijata (v posudku na rodinu, vypracovaném uličním výborem, byla její babička, která měla před 2. sv. válkou obchůdek se smíšeným zbožím, označena za vykořisťovatelku), a tak musela nastoupit do učebního poměru v jedné z brněnských továren. Po vyučení studia na střední večerní škole pro pracující, zakončené maturitou. V dubnu 1966 nástup do pracovního poměru v brněnském studiu Československé Televize. Nejprve v oddělení dekorací, potom oddělení rekvizit, a nakonec oddělení maskérny. Během práce v televizním studiu návrat k výtvarné činnosti. Malování a vytváření malých objektů z moduritu a dřeva. Blízký vztah k lidovým tradicím, pohádkám, pověstím a legendám, prodchnutým světem snů a fantazie, ale i atmosférou starých zlatých časů. První obrázky jsou malované v naivním stylu, blízkém dětskému vnímání světa. Vzpomínky z dětství hrají stále velkou roli v její výtvarné činnosti, i když zde nalezneme i svět dospělých. V prosinci 1980 první samostatná výstava v malé výstavní síni Československého Spisovatele v České ulici v Brně. V prosinci 1985 přestěhování do Prahy, zde práce v propagačním oddělení obchodního domu Kotva. Příležitostná prace ilustrátorky dětských časopisů, pro vydavatelství Mladá Fronta. V září 1988 emigrace do Holandska. Zde v malování pokračovala, a zde se také dále vyvíjel a tříbil její malířský styl. Vedle olejomalby začala malovat tak zv. smíšenou technikou, při níž kombinuje tužku (někdy i černou propisku) s vodovkami, pastelkami, akrylovými barvami a temperou. Do jejích obrázků pronikají holandské prvky, jako je např. holandská architektura nebo různé detaily z grafických prací Escherových (části architektury a různé objekty jež mohou být nakresleny, ale nemohou existovat v našem třídimenzionálním světě), které si však vždy zpracovává po svém. Dala se také do vytváření soch a různých objektů ze dřeva, šedého kartounu (domky) i jiných materiálů. Svoje malé snové světy stvořené z předmětů darovaných, koupených (většinou na bleších trzích, kerých je v Holandsku víc než dost) nebo i těch posbíraných na ulici nebo při procházce po podzimní pláži, uzavírá do (většinou) dřevěných krabic. V tom našla svoji spřízněnost s americkým tvůrcem, také autodidaktem a 'dospělákem' s dětskou duší, Josephem Cornellem, o jehož existenci se dozvěděla z televizního pořadu holanské televize. Další z tvůrců, kteří jsou jí svým vnitřním světem a svojí tvorbou blízcí jsou Jan Švankmajer, Karel Zeman, holanďani Pieter Breugel st., Hieronymus Bosch, či Anton Pick. Zajímá se o architekturu a interiery, blízký jej jí film a jeho výtvarné možnosti, a pokud se může někde zdokonalit v jakýchkoliv 'ručních pracích', tak toho jistě využiuje. V Holandsku několik (převážně) samostatných výstav v menších galeriích, které tam najdete v každém městě i městečku, např. v Galerii Vorstenburch v Zaandamu (městečko blízko Amsterdamu, kde se car Petr Veliký učil v 17. století stavět lodě) či v krásném barokním kostelíku v Marken Binnen. Tři z jejích zimních obrázků (připomínající holanďanům svojí atmosférou obrázky Antona Picka - nejznámější holandský ilustrátor srovnatelný, co se oblíbenosti týče, s českým ilustrátorem Josefem Ladou) byly použity jako podklad nejen pro vánoční pohlednice, ale i aršíky vánočních poštovních známek pro rok 1992. V roce 1996 si koupila videokameru, v obývacím pokoji zřídila ministudio a začala natáčet krátké trikové filmy. Reportáže o jejích filmech a osobitém způsobu filmování a zpracování filmů se několikrát objevily v holanském časopise pro videoamatéry 'Video thuis en uit', a první program Holandské veřejnoprávní televize ji zařadil do jednoho ze svých pořadů nazvaných 'Paradijsvogels' (Ptáci z ráje), jež pojednává o nevšedních lidech s nevšedními zájmy. V říjnu 2005 se vrátila nastálo zpět do České Republiky. Co bude dál? To ukáže čas.

Eliška Honzírková

Eliška Honzírková (1996) se narodila a žije se svými rodiči a starší sestrou v Kloboukách u Brna. V současné době navštěvuje kvartu zdejšího gymnázia. K oblíbeným předmětům ve škole patří český jazyk, anglický jazyk a matematika. Ve volném čase se věnuje četbě, psaní, cestování a koním.

K vlastním literárním „pokusům“ ji přivedlo plno zážitků z cest, které zpracovávala při slohových cvičeních ve škole. Velkou podporu získala i u své učitelky českého jazyka, které nevadily její specifické výrazy a velká dávka fantazie.

Je ráda, když se může ponořit do světa fantazie, do světa, kde je možné naprosto vše, do světa, kde může být někým jiným a kde může prožít příběh, ve kterém stále ještě vítězí dobro nad zlem.

Yvonna Horská

Bc. Yvonna Horská se narodila roku 1967, část svého života prožila v Přibyslavi, nyní žije v Jihlavě. V roce 2007 dokončila studium na MU v Brně. Knížka povídek je její prvotinou.

Ida Sebastiani

Daniela Kovářová se narodila v Ostravě roku 1964. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1990 si v Plzni otevřela vlastní advokátní praxi. V roce 1997 začala spolupracovat s Českou advokátní komorou. V roce 1999 byla zvolena náhradnicí představenstva ČAK a až do roku 2005 byla předsedkyní Trestní sekce ČAK. Od května 2008 je ředitelkou Justiční akademie, vzdělávací instituce pro soudce, státní zástupce a další zaměstnance rezortu spravedlnosti. 7. května 2009 byla prezidentem republiky jmenována ministryní spravedlnosti. Je vdaná, má dvě děti, bydlí ve Štěnovicích nedaleko Plzně spolu s manželem Martinem, dětmi, kočkami, psy a bílou klisnou.

Od dětství píše povídky, básničky a pohádky, přičemž většina její starší tvorby se zaměřovala na sci-fi. V roce 2008 vydala sbírku fantastických povídek Minutové povídky. Aby odlišila beletristickou část tvorby od odborných statí, rozhodla se pro umělecký pseudonym Ida Sebastiani, rodné jméno své italské babičky.


Ida Sebastiani je nadaná spisovatelka, která dovede zbásnit pravdu. Vidí svět originálně a s nadáním, které vyvolává obdiv. A má houževnatost začít a skončit. Je moudrá a zábavná. To je to, co čtenáři chtějí.

Přeji knížce, aby byla úspěšná, aby se líbila, bavila a prodávala. A aby autorka byla šťastná, povzbuzená psát dál!

Tomáš Janíček

Tomáš Janíček je šumperský lékař, který se v posledních letech věnuje homeopatii a akupunktuře. Cestou do Nepálu si se svou manželkou a třemi přáteli splnili k padesátým narozeninám jeden ze svých snů. Deník je autentickým záznamem, který vznikal denními zápisy během cesty. Zahrnuje kromě detailního popisu trasy také osobní dojmy z místní kultury, lidí, zažitých událostí a úvahy o širších souvislostech lidského života. Text bohatě doplňují autorovy fotografie nejzajímavějších míst a okamžiků. Z kombinace slova a fotek očima čerstvého padesátníka si uděláte obrázek, co vše lze na takové opravdové cestě zažít. Každá kniha je originál s věnováním autora.

Benoni Jassik

Benoni Jassik se narodil před koncem druhé světové války v Praze, kde jeho matka působila jako baletka v pražských divadlech a otec byl, jako voják Wehrmachtu nasazen do Prahy jako trumpetista v německém orchestru a po osvobození se musel s německou armádou stáhnout zpět do Německa. V roce 1968 se mu podařilo na pozvání vycestovat do tehdejšího západního Německa, kde pak žil 21 let. V letech 1980-84 pracoval v Kanadě u hranic s Aljaškou. Zde se také seznámil nejen se svou budoucí ženou, ale hlavně se svým zaměstnavatelem Joem. S nadsázkou se dá říci, že toto setkání navždy změnilo jeho život. "Protože, kdo Jožínka nezažil, neuvěří."

Veronika Jeklová

Veronika Jeklová se narodila v roce 1995 v Nymburce a žije v lázeňském městě Poděbrady. Studuje prvním rokem Gymnázium Jiřího z Poděbrad a ve volném čase se věnuje hře na housle a bicí. Psaní je pro ni koníčkem a s podporou rodičů dopsala již svou několikátou knihu. Se svou starší sestrou, která se věnuje celý život opernímu zpěvu, si velmi rozumí a nachází jedna v druhé oporu.

Jana Jezberová

Autorka se narodila a žije v Děčíně. Pracuje jako terapeutka a mezi její hlavní profese patří kineziologie "one brain", kraniosakrální terapie, reiky a pořádání prožitkových seminářů pro děti a dospělé. Její velkou zálibou je výklad Tarotových karet a psaní příběhů.
Od svých klientů čerpá prvotní náměty pro své psaní, které pak poskládá do povídky, což pochopitelně dává knize větší sílu. Veškeré postavy jsou ale fiktivní.
Sama autorka o svém psaní říká: "Důvodem toho, proč tvořím příběhy je fakt, že ne každý má život lehký a příjemný. Přála bych si, aby čtenář, který si mou knihu přečte, našel alespoň chvilku času k tomu, sednout si a v klidu se zamyslet nad tím, jaký je ten jeho život. Myslím si, že každý má co vylepšovat a každý má právo žít tak, jak by si přál."

Rudolf Kondei

Rudolf Kondei - malíř a grafik se narodil v Ivančicích a po matce Růženě Muchové-Kondeiové pochází ze slavného rodu Muchů, jejímž reprezentantem je světově proslulý malíř Alfons Mucha (1860 Ivančice-1939 Praha). Jeho prvním učitelem na škole byl prof. Josef Říha, dalším pak akademický malíř prof. Jiří Dvořák. Od počátku své malířské tvorby se věnoval krajinářství.

Tereza Kramerová

Tereza Kramerová se narodila v Brandýse nad Labem, studovala průvodcovstvi a pak obor komunikace a masmédia na University of New York in Prague, kde ve studentských novinách přičuchla ke psaní. Současně pracovala na letišti, v produkční firmě a v tiskovém středisku. Miluje přímý kontakt s lidmi a neumí sedět 8 hodin v kanceláři. Prošla vnitřní proměnou a dnes naplno žije tématem mateřství. Spoluzaložila stránky vedomematerstvi.cz a pomáhá ženám nalézt důvěru ve svoji intuici, pořádá příležitostné semináře a touží po tom, aby dnešní děti vyrůstaly v láskyplném prostředí a jejich rodiče poznali, jaké úžasné, moudré a vyspělé bytosti jsou. To je její poslání.

Liliane Kuzo

Liliane Kuzo vystudovala český jazyk a literaturu na Masarykově univerzitě v Brně. Od dětství se věnuje recitaci a amatérskému divadlu. Ráda zachycuje své osobní prožitky i dění kolem sebe na papír.

Žije na Českomoravské vysočině, je jí 56 let.
Toto je autorčina prvotina.

May, Jurák

Tomáš Jurák se narodil v Brně, ale většinu života prožil v Blansku. Do Brna se vrátil studovat VUT, elektrotechnologii. Má rád techniku všeho druhu, a proto nyní pracuje v IT firmě. Tom je nadějný a nadaný spisovatel s mnohaletou zkušeností, byť jen amatérskou. Má za sebou již více než desítku povídek nejrůznějších žánrů, které sklidily velké ovace u přátel a rodiny. Nyní se rozhodl své povídky vydat v knižní podobě, aby mohla i široká veřejnost sdílet jeho neobvyklý pohled na svět.

„Nejčastěji píšu, když se vrátím z cest, nebo medituji. Hlava je očištěna od každodenního balastu a uvolní se v ní místo pro nové myšlenky. Každou chvíli kolem sebe zahlédnu nějaký podnět nebo nápad a část z nich převedu na papír.“

Monika May se narodila a žije v Brně. Studovala geologii na MU a v současnosti pracuje v kanceláři IT společnosti. Ráda vaří, hlavně tradiční českou kuchyni. Je neustále v pohybu, ráda přijímá nové výzvy v podobě horolezectví, vodáctví nebo vodního lyžování. Monika je osoba s velkou fantazií, která se jí obohacuje každou noc v podobě snů. Když přemýšlí nad osudy svých postav a hledá správný směr, stačí, aby si šla zdřímnout.

„K psaní jsem se dostala úplnou náhodou, chtěla jsem vyzkoušet, zda dokážu něco dotáhnout do konce. Příběh mé první povídky mě tak vtáhl do děje, že já sama chtěla znát pokračování a to byl můj hnací motor, který mi pomohl příběh dokončit. Zjistila jsem, že psaní mě moc baví a že musím pokračovat.“

Dáša Opatrná

Dáša Opatrná žije se svým manželem a dvěma dcerami v Praze. Pracuje jako účetní, ale o MÁ(m) DÁTI-DAL (dám) přemýšlí i u vaření. A protože si většinou odpoví: "Dám", jsou její polévky opravdu grunt. Však ochutnejte sami :-)

Květa Pagáčová

Květa Pagáčová, roz. Vosáková se narodila v roce 1949 v Praze. Přesto, že byla křtěná Vltavou, své dětství prožila na venkově v Senohradech, pak s manželem a dvěma dcerami celá léta v Úvalech. Vystudovala dvě pedagogické školy, procovala nejdříve jako učitelka a pak ředitelka mateřské školy, nejvíce ji však naplňovala profese učitelky na 1. stupni základní školy. Nyní při odchodu na odpočinek se věnuje největšímu ze svých koníčků a to je psaní povídek a románů. Od dětství má velkou fantazii, přitahují ji záhady a tajemno. A to se snaží vyjádřit i ve svých povídkách.

Andrea Pohlová

Autorka je narozená ve znamení Lva a celý život se snaží ke všemu přistupovat se lvím srdcem, sílou i ješitností. Podle jejích slov, ne vždy bylo vše jednoduché a život byl pro ni spíše jeden velký boj. Navzdory tomu se však snažila v povídkách ukázat svoji optimističtější část povahy.

Štěpánka Saadouni

Štěpánka Saadouni je novinářka, žije na Havlíčkobrodsku a je sympatická. V novinách píše o sociální problematice a zdravotnictví. Takže k sci-fi tematice je to jen krůček. Vždyť i financování zdravotní péče se točí kolem "černé díry", a proto na základě obecné teorie relativity nemůže žádná hmota ani žádné informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli. A taková S-karta bude též dílem mimozemšťanů... O tom ale kniha není :-)

Vladimír Samiec

Vladimír Samiec se narodil 17.4.1971 v Praze. Ve svém životě pracoval v různých profesích. Mimo jiné také jako novinář, ale také tři roky strávil u pražské policie. V současné době pracuje v obchodním sektoru, nicméně bezpečnostní problematikou se stále zabývá.

Mezi jeho největší zájmy patří literatura a historie. Jeho neoblíbenější autoři jsou např. E. A. Poe, nebo Ed Mc Bain. Z českých autorů např. P. Frýbort.

Jako autor spolupracuje s Asociací detektivní literatury (AIEP), na jejíž webových stránkách jsou i některé jeho povídky, nebo se serverem detektivky.com. Publikuje také své články na blogu serveru Novinky.cz, nebo na svých soukromých stránkách.

V soutěži vypsané právě AIEP o Vavřínovou korunu získal 3. a 5. místo. Další z jeho povídek se stala součástí knihy povídek „Vraždit se musí umět“ vydanou nakladatelstvím Pražské vydavatelské společnosti v edici „Jedním dechem“, de se ocitl ve společnosti významných českých autorů, jako např. R. Cílek, či J. Cimický.

Lenka Sedmínková

Ačkoliv je autorka absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, bakalářského oboru ekonomie, žádnou hlubokou filozofii v knize nehledejte. Vrozené sociální cítění, a to nejen díky magisterskému oboru sociální práce a politika na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity zapříčinilo, že se snaží aspoň občas odlehčit vzniklý problém v partnerském či rodinném soužití, a pohlížet na něj s humorem, nadsázkou a životním nadhledem.

Své glosy a fejetony publikovala již ve studentském časopisu Halas, je externí redaktorkou internetového Prekvapeni.cz, v sekci Moje příběhy a dopisovatelkou Brněnského deníku rovnost. Ráda se zúčastňuje i klubových pořadů Píšete do šuplíku? na Leitnerce či Kabaretu POKUK U Diany, kde svými příspěvky pomáhá udržovat veselou náladu.

Lenka Šeborová

Lenka Šeborová pochází z Kladna, má sedmiletého syna, který o ní říká, že kdyby neměla milion pih, divné vlasy a měla hnědé oči, tak by byla i docela hezká. Chlapeček je totiž stejně vtipný, jako jeho maminka.

Andrea Širilová

Andrea Širilová se narodila před 35 lety v Havířově, kde žije dodnes. Je vdaná, má syna a pracuje jako zdravotní sestřička. Psaní patří mezi jeden z jejích koníčků.

Václav Šťastný

Václav Šťastný, alias Lucky Jim se narodil 3. února 1949 v Holýšově u Plzně. Jeho vzpomínky na domovinu se však váží především k pražskému Smíchovu, kde prožíval své klukovské dětství.
Na formování životního názoru měla vliv hlavně matka. Rodina společně vyjížděla na sobotu a neděli do přírody, ponejvíce do Častoboře u Slap. Zde s kamarády snil Vašek své klukovské sny, o kterých netušil za jakých okolností se naplní.
Bylo mu 19 roků, když do Československa v roce 1968 vtrhla spojenecká vojska pod sovětským velením. Čtrnáct dní stačilo na to, aby Vašek pochopil, že je něco shnilého v tomto státě a 5. září zvedl kotvy.
Přes Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii se dostal do Rakouska, do uprchlického tábora Traiskirchen. Odtud emiroval do Kanady 24. října 1968. Tady se začíná odvíjet nový život, ve kterém je zakódováno "Kanadské bloudění" českého emigranta. O tom však již autor osobně.

Tarcikk

Autor (1986) se narodil v Písku. Jeho rodina pochází z nedalekých Čimelic. Na střední škole napsal svou první báseň pro dívku, do níž se poprvé zamiloval. Ta báseň je však již ztracena, jakož i jeho láska Marie, dívka pohádkově krásná, avšak trpící schizofrenií. Verše nepřestal psát ani v težkých chvílích svého života, kdy se sám dostal do psychiatrické léčeby. Sbírka, kterou právě držíte v rukou vznikala dlouhých osm let. Odhalte její kouzlo.

Roman Vojkůvka

Roman Vojkůvka je režisérem a scénáristou dvou celovečerních hororů:" Někdo tam dole mě má rád" a "Total Detox". Přispívá do časopisu Filmag Extra.

Magdalena Westman

Magdalena Westman

Z knížky Hladce obrace nahodit sejmout je možné udělat si obrázek o tom, co jsem vlastně za člověka a o co mi v životě (ne)jde. Doplňující informace jsou k nalezení na iDnes.cz, kde publikuji od roku 2011 své blogy. Co se z uvedených zdrojů člověk nedoví je skutečnost, že jsem většinu svého dospělého života prožila jako žena v domácnosti. V prvním manželství (1979-1994) s hudebním skladatelem a dobrodruhem Martinem Kratochvílem, jehož model rodiny silně rezonoval se starou německou představou role ženy v ní - „Kinder, Küche, Kirche” (děti, kuchyň, kostel), jsem psychicky strádala. Hladce obrace nahodit sejmout pojednává, kromě jiného, o mém cíleném vymaňování se ze společensky nedoceňovaného postavení. Nikde se čtenáři ovšem už nedočtou, že jsem se do něj opět po letech svobodně a bez mučení vrátila. Moje druhé manželství s jihoafrickým námořníkem Randolphem A. Westmanem (2006- ) stojí totiž na podstatně jednodušším základě – na starém anglickém přísloví “Happy Wife, Happy Life” (šťastná manželka, šťastný život).

Michal Žák

Michal Žák (nar. 10. 2. 1943) je absolventem filozofické fakulty brněnské univerzity (doktorát 1983). Čtvrt století učil na středních školách v Hodoníně a Brně, od roku 1990 byl redaktorem (Crimi, Moravské noviny, Haló Brno, Brněnský Metropolitan), spolupracoval i s brněnským rozhlasem. Je zrozencem 20. století, jež nikdy v mysli neopustí. Proto se věnuje poezii.

Co jsme zač?

Šuplík.cz je knihkupectví a vydavatelství, které tiskne a vydává klasické papírové knihy zejména začínajícím autorům.

Kromě výroby a vydání knihy zajišťujeme i její přímý prodej přes SMS.

Přečtete si více o šuplíku nebo nám rovnou napište – se vším vám poradíme.

Anketa

Píšete něco?

Ano, ale jen do šuplíku. 1841 1841

Ano, už mi něco vyšlo. 272 272

Ano, ale jen na webu. 523 523

Ne, asi neumím psát. 105 105

Ne, raději jen čtu. 188 188